I řekl Jákob: Nezbraňuj se, prosím; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, přijmi dar můj z ruky mé, poněvadž jsem viděl tvář tvou, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal.
A Jakov reče: Ne; ako sam sada našao milost pred tobom, primi dar iz moje ruke, jer videh lice tvoje kao da videh lice Božje, tako si me lepo dočekao.
Již jsi mne potřikrát oklamal a neoznámils mi, v čem jest tak veliká síla tvá.
Već si me tri puta prevario ne hoteći mi kazati gde ti je velika snaga.
Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj, poněvadž jsi mne potěšil, a mluvils k srdci děvky své, ješto nejsem podobná jedné z děvek tvých.
A ona reče: Nadjoh milost pred tobom, gospodaru, jer si me utešio i milostivo progovorio sluškinji svojoj, ako i nisam kao jedna od tvojih sluškinja.
I řekl Saul k Míkol: Proč jsi mne tak podvedla a pustilas nepřítele mého, aby ušel?
I reče Saul Mihali: Što me tako prevari i pusti neprijatelja mog da uteče?
Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi činíš dobře; nebo ačkoli mne byl Hospodin zavřel v ruce tvé, však jsi mne nezabil.
I danas si mi pokazao da mi dobro činiš; jer me Gospod dade tebi u ruke, a ti me opet ne ubi.
Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa.
Tada dodje car David i stade pred Gospodom, i reče: Ko sam ja, Gospode, Gospode, i šta je moj dom, te si me doveo dovde?
Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Ti me izbavljaš od bune naroda mog, čuvaš me da sam glava narodima; narod kog ne poznavah služi mi.
I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj?
A Ahav reče Iliji: Nadje li me neprijatelju moj?
A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele.
I učiniću s domom tvojim kao s domom Jerovoama, sina Navatovog i kao sa domom Vase, sina Ahijinog, što si me gnevio i što si naveo na greh Izrailja.
Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?
Tada dodje car David i stade pred Gospodom, i reče: Ko sam ja, Gospode Bože, i šta je dom moj, te si me doveo dovde?
Již tedy, Hospodine Bože, budiž stálé slovo tvé mluvené s Davidem otcem mým; nebo ty jsi mne ustanovil za krále nad lidem tak mnohým, jako jest prachu zemského.
Neka dakle, Gospode Bože, bude tvrda reč Tvoja, koju si rekao Davidu ocu mom, jer si me postavio carem nad narodom kog ima mnogo kao praha na zemlji.
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
Eda li sam more ili kit, te si namestio stražu oko mene?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Opomeni se da si me kao od kala načinio, i opet ćeš me u prah obratiti.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Navukao si na me kožu i meso, i kostima i žilama spleo si me.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
A sada me je umorio; opustošio si sav zbor moj.
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
Ispitaj srce moje, obidji noću; u ognju me okušaj, i nećeš naći nepravde moje.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Za Tobom pristajem od rodjenja, od utrobe matere moje Ti si Bog moj.
Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.
Pojte Gospodu, sveci Njegovi, i slavite sveto ime Njegovo.
V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
Nenavidim one koji poštuju propadljive idole; ja se u Gospoda uzdam.
Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
Smiluj se na me, Gospode; jer me je tuga, od jada iznemože oko moje, duša moja i srce moje;
Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
Tebe se držim od rodjenja, od utrobe matere moje Ti si branič moj; Tobom se hvalim svagda.
Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
Bože! Ti si me učio od mladosti, i do danas kazujem čudesa Tvoja.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Ali sam svagda kod Tebe, Ti me držiš za desnu ruku.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Oko moje usahnu od jada, vičem Te, Gospode, sav dan, pružam k Tebi ruke svoje.
Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.
Kako su velika dela Tvoja, Gospode! Veoma su duboke pomisli Tvoje.
Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.
Hvalim Te, što si me uslišio, i postao mi Spasitelj.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Opomeni se reči svoje k sluzi svom, na koju si mi zapovedio da se oslanjam.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Znam da su sudovi Tvoji, Gospode, pravedni, i po pravdi me karaš.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Zapovesti Tvoje neću zaboraviti doveka, jer me njima oživljavaš.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Jer si Ti stvorio šta je u meni, sastavio si me u utrobi matere moje.
I díš v ten den: Oslavovati tě budu, Hospodine, proto že byv hněviv na mne, odvrátil jsi prchlivost svou, a utěšil jsi mne.
I reći ćeš u ono vreme: Hvalim Te, Gospode, jer si se bio razgnevio na me, pa se odvratio gnev Tvoj, i utešio si me.
Poněvadž jsi mne nevzýval, ó Jákobe, nýbrž steskloť se se mnou, ó Izraeli.
A ti, Jakove, ne priziva me, i bejah ti dosadan, Izrailju.
Nekoupil jsi mi za peníze vonných věcí, ani tukem obětí svých zavlažil jsi mne, ale zaměstknal jsi mne hříchy svými, a obtížils mne nepravostmi svými.
Nisi mi kupio za novce kada, niti si me pretilinom žrtava svojih nasitio, nego si me mučio svojim gresima, i dosadio si mi bezakonjem svojim.
Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám.
Tebe, Bože otaca mojih, hvalim i slavim, šta si mi dao mudrost i silu, i šta si mi objavio za šta Te molismo objaviv nam stvar carevu.
Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila.
Jer si me bacio u dubine, u srce moru, i voda me opteče; sve poplave Tvoje i vali Tvoji prelaziše preko mene.
Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
Celiva mi nisi dao; a ona otkako udjoh ne presta celivati mi nogu.
Jakož jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.
Kao što si Ti mene poslao u svet, i ja njih poslah u svet.
Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa.
Oče! Hoću da i oni koje si mi dao budu sa mnom gde sam ja; da vide slavu moju koju si mi dao; jer si imao ljubav k meni pre postanja sveta.
A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a ještě známo učiním, aby to milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich.
I pokazah im ime Tvoje, i pokazaću: da ljubav kojom si mene ljubio u njima bude, i ja u njima.
0.32769083976746s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
A Jakov reče: Ne; ako sam sada našao milost pred tobom, primi dar iz moje ruke, jer videh lice tvoje kao da videh lice Božje, tako si me lepo dočekao. 